Slavická obora, bez mapy ani ránu

Slavická obora je otevřena v únoru, březnu, červenci a srpnu. Po zbytek roku je veřejnosti uzavřena, proto využijme letní měsíce a vyražme na výlet právě tam. Slavická obora - to jsou staré dubové aleje, rozsáhlé louky, romantické rybníky, jelení a mufloní zvěř, ale hlavně nepřehledná síť různých lesních cest, úvozů, spojovacích cestiček a asfaltových silniček, ve kterých se bez mapy lehce ztratíte.

Slavická obora byla založena již ve 2. polovině 18. století knížetem Auerspergem na ploše 1183, v současnosti zabírá plochu 680 ha. Kromě chovu jelení a mufloní zvěře tu najdeme i chovnou stanici kladrubského vraníka. Obora se nachází mezi obcemi Trpišov, Licibořice, Slavice a Práčov. Právě Práčov bude východiskem naší cesty.

Auto zaparkujeme u hřbitova přímo u vjezdu do obory. Tam vede pohodlná branka, což je velká výjimka, protože většina přístupových cest do obory je řešena prostřednictvím žebříku překonávajícího plot. Vzhledem k tomu, že jsme celou trasu abolvovali s kočárkem, celkem nás tato informace potěšila. Vcházíme do obory a dáváme se přímo rovně po lesní cestě. Na další křižovatce do tvaru "V" se dáme levou cestou a pohodlně projdeme celou oborou až na její druhý konec, který ústí do Strádovského pekla. Pohyb po oboře je pochopitelně omezený jen na lesní cesty. Brány si nebudeme všímat, zůstaneme v oboře a pokračujeme dále po lesní cestě a klidně míjíme všechny odbočky.

Až budeme mít po pravé ruce velkou louku, odbočíme poděl plotu (po levé ruce) vpravo a míjíme krmelec po pravici. Stále se držíme "hlavní" lesní cesty a dorazíme až k chráněnému dubu, stojícímu před hospodářskou budovou lesníků.

Odtud už je to jen kousek na asfaltku, kde se dáme vpravo a podél pastviny dojdeme na další křižovatku. Zde odbočíme vlevo a budeme se stále držet asfaltky.

Až mineme jakousi provozní boudičku po pravé straně, dojdeme na paseku, kde asfaltku křižují 2 lesní cesty. Vydáme se doleva a kolem 2 rybníků (kde údajně žijí i ondatry) narazíme zpátky na naši asflatovou silničku. Po té se vydáme vlevo (míjejíc vstup do vodovodní štoly) a dojdeme až na start naší cesty. Doporučuju mít s sebou mapu KČT Želené hory, protože spleť cest a silniček je opravu nepřehledná a vzhledem k omezenému pohybu osob chybí jakákoli navigace. Odměnou je ale nádherná procházka, pozorování jelenů a muflonů a také naprostá samota - moc lidí sem totiž nezavítá.